Historie Minnesoty Vikings

Minnesota Vikings je profesionální tým amerického fotbalu, který má své sídlo ve městě Minneapolis ve státě Minnesota. Vikings rozšířili počet týmů v NFL v roce 1960, avšak první zápas odehráli až v roce 1961.

První sezony a první působení Frana Tarkentona (1961 – 1967)

Prvním hlavním koučem Minnesoty Vikings byl jmenován Norm Van Brocklin. Zajímavostí je, že o místo se již v tu dobu ucházel také Bud Grant. Svůj první zápas, který byl exhibičním, odehráli Vikings  dne 5. srpna 1961 proti Dallasu Cowboys. Premiérový soutěžní zápas pak sehráli proti Chicagu Bears, které porazili 37-13. Nováček Fran Tarkenton nahradil v průběhu tohoto zahajovacího zápasu sezony 1961 na pozici quarterbacka George Shawa, aby hodil čtyři touchdownové pasy a přidal jeden běhový. Nicméně Vikings nakonec zakončili svou první sezonu s bilancí 3-13.  Ani další dvě sezony nebyly o mnoho úspěšnější a Vikings je zakončili se zápornou bilancí. První vítěznou sezonu Vikings zaznamenali v roce 1964, konkrétně vybojovali bilanci 8-5-1. Zajímavostí je, že v této sezoně jako jediné Vikings hráli v domácím prostředí v bílých dresech, což vedlo ke zmatkům, když do Minnesoty dorazili Detroit Lions pouze s bílou variantou dresů. Oba týmy začaly zápas v bílých dresech, ale Vikings v průběhu zápasu dovezli fialovou variantu dresů a převlékli se do nich. V roce 1965 odehráli Vikings první večerní zápas a první zápas, který se nehrál v neděli, když se 9. října 1965 utkali s New York Giants. Ani v této sezoně, ani v té následující se však Vikings příliš nedařilo, a tak Norm Van Brocklin tým opustil. Tehdejší kouč Winnipeg Blue Bombers Bud Grant jej nahradil a 10. března 1967 se stal hlavním koučem Minnesoty Vikings. Tři dny předtím vyměnili Vikings Frana Tarkentona do New Yorku Giants za výběr v prvním a druhém kole draftu toho roku.

Začátek éry Buda Granta a Purple People Eaters (1968 – 1971)

Na konci šedesátých let se Vikings vyznačovali silovou obranou, zejména defenzivní lajnou tvořenou defenzivními tackly Alanem Pagem a Gary Larsenem a defenzivními endy Jimem Marshallem a Carlem Ellerem, které se přezdívalo Purple People Eaters. V první sezoně se Budu Grantovi ještě příliš nedařilo, ale hned v té další získal s Vikings první titul v divizi NFL Central, ve které Vikings v té době hráli. Poprvé se také dostali do play off, v němž podlehli Baltimoru Colts ve finále Western Conference. Následující sezonu v roce 1969 zakončili Vikings s dosud nejlepší bilancí 12-2. Po úvodním zápase, ve kterém Vikings prohráli s New Yorkem Giants vedenými bývalým quarterbackem Franem Tarkentonem, dokázali Vikings zaznamenat dvanáct výher v řadě. Minnesota se následně stala prvním moderním rozšiřujícím týmem, který dokázal vyhrát finále NFL (pozn. v té době byl americký fotbal rozdělen na NFL a AFL), a vysloužila si tím účast Super Bowlu IV, který se konal dne 4. ledna 1970. Favorizovaní Vikings však podlehli Kansas City Chiefs 23-7 a zaznamenali tak první prohru v Super Bowlu.

V 70. letech pokračovala v Minnesotě obrana Purple People Eaters, přičemž Alan Page se stal v roce 1971 prvním defenzivním hráčem v historii, který získal cenu pro nejužitečnějšího hráče sezony. V prvním zápase po sloučení AFL a NFL, tj. v zahajovacím zápase sezony 1970, Vikings oplatili Kansas City Chiefs prohru z předešlého Super Bowl a zvítězili 27-10. Přestože byl quarterback Joe Kapp před sezonou vytradeován a Gary Cuozzo podával nevýrazné výkony, dotáhla silná defenziva Vikings k bilanci 12-2 a dalšímu diviznímu titulu, tentokrát v nově vytvořené divizi NFC Central. Podobně probíhala a i skončila sezona 1971 a Vikings si připsali další divizní titul s bilancí 11-3.

Návrat Frana Tarkentona a vrchol éry Buda Granta (1972 – 1978)

V lednu 1972 se Vikings rozhodli přivézt zpět quarterbacka Frana Tarkentona a do New Yorku Giants poslali opačným směrem tři hráče a řadu výběrů v draftu v roce 1972 a 1973. Přestože se po angažování Tarkentona a wide receivera Johna Gilliama, výrazně zlepšila pasová ofenziva, Vikings skončili sezonu 1972 s bilancí 7-7, a to zejména kvůli nekonzistentní běhové hře. Vikings si byli vědomi tohoto problému a prvním kolem v draftu v roce 1973 si vybrali svým prvním pickem running backa Chucka Foremana. V následné sezoně se Vikings probojovali až do Super Bowlu VIII, ve kterém však podlehli Miami Dolphins 24-7. Vikings se probojovali do Super Bowlu IX hned v další sezoně 1974, avšak podlehli Pittsburghu Steelers a výhry v Super Bowlu se tak opět nedočkali. V sezoně 1975 prohráli Vikings v základní části sezony jen dva zápasy, avšak v play off podlehli Dallasu Cowboys kontroverzním pasem v závěru utkání. Podle tohoto pasu se začal používat termín Hail Mary. V sezoně 1976 získali Vikings již svůj osmý divizní titul a opět si proklestili cestu až do Super Bowlu XI, potřetí během posledních čtyř sezon. Opět však nezvládli poslední zápas, když podlehli Los Angeles Rams 24-13, a zaznamenali tak již čtvrtou prohru v Superbowlu. V sezonách 1977 a 1978 Vikings opět vyhráli svou divizi, avšak do Super Bolwu se již neprobojovali a věk některých opor si začal vybírat svou daň. Po sezoně 1978 odešel do důchodu Fran Tarkenton.

Stěhování a závěr éry Buda Granta (1979 – 1983)

V následující sezoně Vikings po jedenácti sezonách zakončili sezonu s negativní bilancí. Přesto se Vikingům podařilo ještě v sezoně 1980 vyhrát jedenáctý divizní titul s bilancí 9-7, avšak následně z play off vypadli v divisional round. V květnu 1981 se pak Vikings stěhovali do Eden Prairie do novému komplexu, kterým byl starý známý Winter Park pojmenovaný po prezidentovi klubu Maxi Winterovi. Prvním soutěžním zápasem na novém stadionu Hubert H. Humphrey Metrodome byl úvodní zápas sezony 1982, ve kterém Vikings zdolali Tampu Bay 17-10. Sezonu, která byla zkrácena kvůli stávce hráčů, uzavřeli s bilancí 5-4, aby následně vypadli v druhém kole play off. Minnesota Vikings a St. Louis Cardinals odehráli první zápas amerického fotbalu na stadionu Wembley v Londýně, a to v rámci preseason v srpnu 1983. Tento zápas, který byl obecně označován jako „Global Bowl“ Vikings vyhráli 28-10. V lednu 1984 odešel do důchodu Bud Grant po sezoně, kterou zakončil s bilancí 8-8. Bud Grant dovedl v 17 sezonách Vikings dvanáctkrát do play off, k 11 divizním titulům a čtyřikrát do Super Bowlu.

Trápení a návrat Buda Granta (1984 – 1985)

Tým jako hlavní trenér převzal teprve v 38 letech ofenzivní asistent Les Steckel, který se stal nejmladším hlavním trenérem v NFL. Po katastrofální sezoně uzavřené s bilancí 3-13 byl propuštěn a na jeho místo se vrátil Bud Grant. Ten však po sezoně 1985 (bilance 7-9) odešel definitivně do důchodu.

Jerry Burns a zpackaný trade (1986 – 1991)

V lednu 1986 byl hlavním koučem jmenován dlouholetý ofenzivní koordinátor Vikings Jerry Burns. V první sezoně dovedl Vikings po třech letech opět k vítězné bilanci a v následující sezoně se Vikings pod jeho vedením probojovali až do konferenčního finále. V srpnu 1988 odehráli Vikings zápas proti Chicagu Bears na stadionu Ullevi ve švédském Göteborgu, který vyhráli 28-21. V následujících sezonách 1988 a 1989 skončili Vikings svou sezonu vždy v divisional round.

V říjnu 1989 Vikings získali v Minnesotě nechvalně proslulým tradem running backa Herschela Walkera. Vikings v rámci tohoto tradu získali právě Walkera a dále výběr ve třetím, pátém a desátém kole draftu v roce 1990. Opačným směrem putovalo pět hráčů a výběr v prvním, druhém a šestém kole draftu 1990, výběr v prvním a druhém kole draftu v roce 1991 a výběr v prvním, druhém a třetím kole draftu 1992. Walkerovy výkony ani zdaleka nedosáhly očekávání v jeho třech sezonách u Vikings, zatímco Cowboys využili mnoha výběrů v draftu (mimo jiné na Emmitta Smithe či Darrena Woodsona) a vyhráli třikrát Super Bowl v první polovině 90. let. Po nepříliš úspěšných sezonách 1990 a 1991 odešel Jerry Burns do důchodu.

Dennis Green u kormidla (1992 – 2001)

V lednu 1992 byl pátým hlavním koučem v historii klubu jmenován Dennis Green, který přišel ze Stanfordské univerzity, kde postavil na nohy tamní program amerického fotbalu. V devadesátých letech hráli Vikings dvě utkaní v rámci preseason za mořem – v roce 1993 v Berlíně a v roce 1994 v Tokyu. Dennis Greene strávil u kormidla Vikings 10 sezon, ve kterých je dovedl osmkrát do play off, čtyřikrát k diviznímu titulu a dvakrát do finále konference. Za jeho nejúspěšnější a nejnadějnější sezonu je považována sezona 1998. V této sezoně dokráčeli Vikings k bilanci 15-1 a následně až do konferenčního finále, ve kterém se utkali s Atlantou Falcons. Když zbývalo do konce utkání jen něco málo přes dvě minuty, kopali Vikings field goal za stavu 27-20 pro Vikings. Nicméně Gary Anderson, který v sezoně proměnil 35 z 35 field goalů, svůj 36. pokus z 38 yardů neproměnil a poskytl tak Falcons dostatek času k vyrovnání, čehož Falcons dokonale využili a v prodloužení zvítězili 30-27. Vikings se tak stali prvním týmem, který s bilancí 15-1 po základní části nepostoupil do Super Bowlu. V následujících dvou sezonách se Vikings opět probojovali do play off a v roce 1999 podlehli St. Louis Rams v divisional round a v roce 2000 byli zničeni New Yorkem Giants 41-10 ve finále konference NFC. Před sezonou 2001 zasáhla Vikings tragédie, když v během tréninkového kempu v Mankatu zemřel ofenzivní tackle Korey Stringer v důsledku mrtvice z přehřátí. Následná sezona 2001 byla zejména díky špatné hře obrany neúspěšná a před posledním zápasem sezony vystřídal Dennise Greena na postu hlavního kouče Mike Tice.

Mike Tice a výměna majitelů (2002 – 2005)

Mike Tice byl třetí z šesti dosavadních hlavních trenérů Vikings vybraný ze stávajících trenérů  Vikings, ale prvním, který za Vikings dokonce i hrál, a to na postu tight enda. V první sezoně se Vikings pod Micem Ticem příliš nedařilo (6-10). K obratu k lepšímu došlo na začátku sezon 2003, kdy Vikings vyhráli všech prvních šest zápasů. Poté však polevili a v dalších devíti zápasech šestkrát prohráli. Vikings potřebovali v posledním kole vyhrát, což se jim však proti Cardinals nepodařilo. Vzhledem k tomu, že Packers vyhráli nad Denverem a vyhráli divizní titul, tak se Vikings přidali po bok týmu Redskins z roku 1978 jako jedinému týmu, který nepostoupil do play off po startu do sezony s bilancí 6-0. Sezonu 2004 zahájili Vikings opět velmi dobře, když si připsali 5 výher v prvních šesti zápasech, avšak z následujících 10 zápasů vyhráli jen tři, což je nejhorší bilance play off týmu v posledních 10 zápasech sezony v historii NFL. Vikings se přesto s bilancí 8-8 dostali do play off a ve wild card zápase dokázali porazit jejich rivaly Green Bay Packers 31-17, přičemž se jednalo o vůbec první vzájemný zápas těchto týmů v play off. V divisional round však nestačili na pozdější vítěze konference NFC Philadelphii Eagles.

V roce 2005 koupila tým skupina vedená Zygi Wilfem, který jsem stal hlavním majitelem. První sezona s novými majiteli a zároveň poslední sezona pod Mikem Ticem byla ukončena s vítěznou bilancí 9-7. Nicméně už před posledním zápasem sezony, který Vikings vyhráli, bylo jasné, že se v Minnesotě play off hrát nebude. Okamžitě po posledním zápase byl propuštěn Mike Tice.

Divoká léta pod Bradem Childressem (2006 – 2010)

Hlavním koučem Minnesoty Vikings se po Miku Ticovi stal Brad Childress. Přestože Vikings zahájili sezonu 2006 dvěma výhrami, nakonec skončili s bilancí 6-10 až třetí v divizi, do play off nepostoupili a byl jím tím přisouzen sedmý výběr v draftu 2007. Zpětně nejspíš žádného z příznivců Vikings tak vysoké umístění v draftu nemrzí, neboť právě tímto sedmým výběrem v prvním kole draftu si Vikings vybrali running backa Adriana Petersona. Vikings zakončili sezonu s vyrovnanou bilancí 8-8, avšak na rozdíl od sezony 2004 jim tato bilance k postupu do play off nestačila. Adrian Peterson byl za své výkony zvolen nováčkem roku. Sezonu 2008 načali Vikings dvěma porážkami, avšak dokázali se ze špatného startu oklepat a v dramatickém závěru sezony dokázali s bilancí 10-6 ovládnout posedmnácté divizi (tentokrát poprvé pod současným názvem NFC North) a postoupili opět po tříleté přestávce do play off. Vikings však prohráli hned ve wild card zápasu a sezona pro ně skončila.

Sezoně 2009 předcházel kontroverzní příchod Bretta Favreho, který strávil 16 sezon u Green Bay Packers a dovedl je i k vítězství v Super Bowlu. Vikings se s Brettem Favrem velmi dařilo a základní částí sezony prošli pouze se čtyřmi prohrami a obhájili tak divizní titul. V divisional round si snadno poradili s Dallas Cowboys 34-3. V konferenčním finále však čekali Vikings New Orleans Saints, kteří prošli základní částí s bilancí 13-3. Byl to dramatický zápas. Vikings se za stavu 28:28 dostali jen pár vteřin před koncem na 33-yardovou linii Saints, avšak penalta za 12 hráčů na hřišti v huddlu posunula Vikings zpět a Favre hodil v následné hře interception sedm vteřin před koncem základní hrací doby. Místo vítězného field goalu Vikings tak šel zápas do prodloužení, ve kterém Saints vyhráli díky proměněnému field goalu a postoupili do Super Bowlu, kde si poradili s Indianapolis Colts.

Sezona 2010, která byla 50. sezonou v historii Minnesoty Vikings, se nepodařila a hlavní kouč Brad Childress byl ještě v průběhu sezony propuštěn a nahradil jej defenzivní koordinátor Vikings Leslie Frazier. Vikings obsadili s bilancí 6-10 poprvé od roku 1991 poslední místo v divizi.

Dolů, nahoru a zase dolů s Lesliem Frazierem (2011 – 2013)

Po této sezoně odešel Brett Favre do důchodu a klub opustil rovněž i jeho náhradník Tavaris Jackson. Dalším v pořadí byl Joe Webb, avšak vedení se nedomnívalo, že by měl kvality starting quarterbacka, a tak trochu překvapivě si vybralo už 12. výběrem v prvním kole draftu quarterbacka Christiana Pondera. Navíc Vikings podepsali Donovana McNabba, aby převzal roli startera dokud nebude Ponder nebo Webb připraven na přechod do NFL. McNabb však byl po mizerných výkonech posazen po pátém zápasu sezony 2011 na lavičku a nahradil jej právě Ponder. Vikings zakončili sezonu s bilancí 3-13. V následující sezoně Vikings díky drtivému závěru a heroickým výkonům Adriana Petersona, který předvedl druhý nejlepší výkon v počtu naběhaných yardů za sezonu v historii NFL a získal cenu pro nejužitečnějšího hráče sezony, postoupili do play off. V něm však podlehli rivalům z Green Bay 24-10. Sezona 2012 se Vikings opět nevydařila a zakončili ji s bilancí 5-10-1. Za zmínku stojí zápas proti Pittsburghu Steelers, který byl v rámci Internetional Series odehrán v Londýně. Vikings v Londýne zvítězili 34-27.

Počátek éry Mika Zimmera a Teddyho Bridgewatera (2014 – dosud)

Ihned po posledním zápase sezony 2013 byl odvolán dosavadní hlavní trenér Leslie Frazier. Devátým hlavním koučem v historii Vikings se tak stal Mike Zimmer, který do té doby působil jako defenzivní koordinátor Cincinnati Bengals. Vikings v sezoně 2014 přišli po prvním zápase o Adriana Petersona, neboť byl zadržen z důvodu nepřiměřeného potrestání svého syna a už mu nebylo umožněno do konce sezony za Vikings nastoupit, a v průběhu třetího zápasu přišli rovněž o svého starting quarterbacka Matta Cassela z důvodu zranění také do konce sezony. Novým starting quarterbackem Vikings se tak stal nováček Teddy Bridgewater, kterého si Vikings vybrali před sezonou posledním výběrem v prvním kole draftu. Christian Ponder byl po nepřesvědčivých výkonech v předchozích sezonách až třetím quarterbackem. Vikings v sezoně vyhráli pouze jeden zápas v rámci divize, avšak i přes všechny nepříjemnosti sezonu ukončili s bilancí 7-9. Hned v následující sezoně Vikings i s Adrianem Petersonem dokázali vybojovat v základní části sezony bilanci 11-5 a stali se vítězi divize NFC North. Ve wild card však vypadli smolně se Seattle Seahawks, když kicker Blair Walsh neproměnil 26 vteřin před koncem za 9:10 pro Seahawks 27-yardový field goal. Před sezonou 2016 se zranil Teddy Bridgewater natolik vážně, že pro něj sezona skončila dříve, než začala. Vikings se rozholdi nahradit jej Samem Bradfordem, za kterého poslali do Philadelphie výběr v prvním kole draftu 2017 a výběr ve čtvrtém kole 2018. Sezonu pak i přes skvělý start 5-0 zakončili s bilancí 8-8 a do play-off se neprobojovali.

Krátké shrnutí

Minnesota Vikings ve své více než padesátileté historii postoupila v 28 sezonách do play off, získala 19 divizních titulů a čtyřikrát postoupila do Super Bowlu, avšak v něm nikdy neuspěla. Žádný jiný tým nemá více účastí v Super Bowlu bez výhry (pouze Buffalo Bills mají stejný počet účastí bez výhry). Čekaní Vikings na výhru Super Bowlu tak trvá již 54 sezon.